Stručné dějiny česko-brazilských vztahů
Zájem o Nový svět byl od samého počátku velký i v českých zemích, o čemž svědčí překlady nejrůznějších cestopisů, zpráv a pojednání týkajících se amerického kontinentu. Nejznámějším zdrojem informací o Brazílii byl cestopis Francouze Jeana de Léry nazvaný Historie o plavení se do Ameriky, kteráž i Brasilia slove (ve fr. 1578), jehož překlad do češtiny na základě latinské verze pořídili r. 1590 Pavel Slovák a Matěj Cyrus.
V 17. a 18. stol. odjížděli z českých zemí do Brazílie nekatoličtí pobělohorští emigranti a také jezuitští misionáři, z nichž k nejvýznamnějším patřili olomoucký rodák Valentin Stansel (1621-1705), proslulý vědec a autor uznávaných astronomických studií, a Samuel Fritz (1654-1725), rodák z Trutnova, který během svého pobytu v severní Brazílii vyhotovil první mapu amazonské pánve. Ke sblížení obou kultur přispěl r. 1817 také sňatek následníka trůnu Pedra s habsburskou arcivévodkyní Leopoldinou, s níž do Ria přijela i skupinka českých vědců.
Poté, co byly v Rakousku zmírněny zákony omezující emigraci do Brazílie, dochází ve druhé polovině 19. stol. k nárůstu vystěhovalectví. Z oblastí trpících nezaměstnaností v Čechách odcházejí především emigranti německé národnosti, usazující se v oblasti jihovýchodní Brazílie. Ne vždy se však setkávají s příznivými podmínkami a mnohdy v nové vlasti doslova živoří. K nejznámějším vystěhovalcům patřil Antonín Neugebauer, rodák z Litomyšle, který pobyl v 80. letech 19. stol. tři roky v jižní a jihovýchodní Brazílii a do vlasti se vrátil s cennými dokumenty. Další imigrační vlna je spojena se zrušením otroctví a vyhlášením republiky; r. 1895 zakládají Češi v São Paulu vzdělávací spolek Slavia zaměřený na podporu českého jazyka a kultury. Ten později, r. 1915, vydává ve spolupráci s nově vzniklým Českým národním sdružením první český tištěný časopis v Latinské Americe nazvaný Slovan.
Kromě vystěhovalců přijíždějí do Brazílie i čeští umělci, např. moravský malíř Ferdinand Krumholz nebo operní pěvkyně Klementina Kalašová, která při svém druhém turné v r. 1889 umírá na epidemii v Salvadoru, kde je také pochována. Ze vzájemných styků směřujících z Brazílie do Čech je významná návštěva brazilského císaře Pedra II. s manželkou r. 1871. Brazílie se stala také cílem vědeckých expedic. Z těch nejvýznamnějších před první světovou válkou lze uvést dvě výpravy do Jižní Ameriky, které uskutečnil Enrique Stanko Vráz, autor cestopisu Napříč rovníkovou Amerikou, a dále cesty Alberta Vojtěcha Friče, který proslul jako znalec indiánských kmenů jižní a jihovýchodní Brazílie a Paraguaye. Kromě toho, že nasbíral a do Prahy přivezl důležitý etnografický, lingvistický a botanický materiál, své zážitky popsal ve známé knize Indiáni Jižní Ameriky.
Po vzniku samostatného československého státu se mezi oběma zeměmi začaly systematicky rozvíjet diplomatické, obchodní i kulturní vztahy. Cestovatelský a vědecký zájem o Brazílii pokračuje, což potvrzují např. etnografické a lingvistické studie českého vědce Čestmíra Loukotky (Domorodé jazyky Brazílie, Klasifikace jihoamerických jazyků). Během druhé světové války, kdy došlo k přerušení diplomatických kontaktů, byla na počest obětí českých Lidic přejmenována vesnice Santo Antônio de Capivari ve státě Rio de Janeiro na "Lidice". Po válce projeli Brazílii na cestě kolem světa Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund a své dojmy popsali v cestopisu Tam za řekou je Argentina. Navzdory změně politických poměrů po únoru 1948 a následné ideologizaci pohledu na brazilskou skutečnost se nadále rozvíjely především kulturní kontakty, o čemž svědčí např. návštěva architekta Oscara Niemeyera v Praze r. 1953 nebo našich umělců v Brazílii. K poznání brazilské kultury významnou měrou přispěly také překlady předních děl brazilských autorů do češtiny (viz odd. Kultura).
Vztahy mezi oběma zeměmi se rozvíjejí rovněž během prezidentského mandátu Juscelina Kubitschka: česká delegace se účastní jeho prezidentské inaugurace, do Prahy přijíždí viceprezident João Goulart a do Jižních Čech prezidentova manželka s dcerou.
Juscelino Kubitschek de Oliveira je bezpochyby nejvýznamnějším Brazilcem českého původu a jedním z nejúspěšnějších potomků českých emigrantů ve světě vůbec. Narodil se r. 1902 v hornickém městečku Diamantina v brazilském státě Minas Gerais. Jeho dědeček z matčiny strany, Jan Nepomuk Kubíček, řemeslník z Třeboně, přicestoval do Brazílie v první polovině 19. století. Kubitschek vystudoval medicínu a brzy se také začal věnovat politice. V r. 1950 byl zvolen guvernérem státu Minas Gerais a 1956 pak prezidentem Brazílie. Své funkční období do r. 1961 věnoval především rozvoji infrastruktury a průmyslu; jeho největším projektem však bylo vybudování nového hlavního města Brasília. Poté, co ho z obav před jeho znovuzvolením do čela státu vojenský režim v r. 1964 zbavil na deset let občanských práv, odešel do exilu. Definitivně se vrací do Brazílie r. 1967. V srpnu 1976 umírá za dosud nevyjasněných okolností při tragické automobilové nehodě.
Po vojenském převratu v Brazílii, který nastolil pravicový režim, dochází k ochladnutí vzájemných vztahů a kontakty pokračují spíše na poli obchodním, sporadicky také kulturním.
V 80. a 90. letech, po pádu diktatur v obou zemích, nastává opět oživení vztahů na všech úrovních. Dochází k vzájemným návštěvám představitelů států - Českou republiku navštívil brazilský prezident Fernando Henrique Cardoso a Brazílii prezident Václav Havel, rozvíjí se obchod, turismus, kulturní a vědecké styky.
hlavněže se o něco zasloužil Havel, ha ha