Zeměpisné údaje
1. Základní informace:
Brazílie je přímořský stát v severovýchodní části Jižní Ameriky při pobřeží Atlantského oceánu. Zabírá území s obrovským surovinovým bohatstvím, které vždy lákalo osadníky z celého světa. Rozlohou 8 547 404 km2 je největší zemí jihoamerického subkontinentu, zabírající 47% jeho plochy, a pátou největší zemí světa (po Ruské federaci, Kanadě, Číně a USA). Má zhruba trojúhelníkový tvar, přičemž ze severu na jih měří téměř stejně (4 320 km) jako ze západu na východ (4 328 km). Atlantské pobřeží je dlouhé 7 408 km, celková délka suchozemských hranic je 15 719 km. Brazílie má hranice se všemi jihoamerickými zeměmi kromě Chile a Ekvádoru (viz odd. Základní údaje). Součástí státu jsou atlantské ostrovy Fernando de Noronha a Trinidade e Martim Vaz.
2. Povrch
Povrch Brazílie, který je tvořen z 5/8 pahorkatinami a pohořími a z 3/8 nížinami, nedosahuje velkých výšek - většina území se rozkládá ve výšce 200 až 500 m n. m. Skládá se ze tří velkých geomorfologických celků. Na severu země je to Guayanská vysočina, v níž se na hranicích s Venezuelou nachází nejvyšší hora země, Pico da Neblina (3 014 m), objevená teprve v roce 1962 a jako jediná přesahující 3 000 m. Na jihovýchodě země se rozprostírá rozsáhlá Brazilská vysočina, vyzdvižená součást prastarého Brazilského štítu, která zaujímá více než polovinu území. Představuje soustavu zvlněných pahorkatin a náhorních plošin s průměrnými výškami 1 000 - 1 500 m, rozřezaných relativně hlubokými údolími řek. Pouze podél jihovýchodního pobřeží se vysočina zvedá do horských výšek s velmi členitým terénem; její nejvyšší štít je Pico da Bandeira (2 890 m). Tato rozsáhlá horská bariéra souběžná s pobřežím, nesoucí název Atlantské pohoří, představovala v minulosti obtížnou překážku v pronikání do vnitrozemí. Třetím celkem je na severu a západě země rozsáhlá Amazonská nížina, která je se svými téměř 5 miliony km2 největší aluviální nížinou na světě. Jde o rovinaté území s rozsáhlými bažinatými a záplavovými oblastmi; členitější povrch se vyskytuje jen na okrajích. K dalším významným nížinám patří nížina řeky Paraguay, kde se rozkládá turisticky známá bažinatá oblast Pantanal, bohatá na živočišné druhy, a nížina ležící při pobřeží oceánu, která má velký zemědělský význam.
3. Vodstvo
Na brazilském území se nachází množství mohutných a dlouhých vodních toků, které ústí do Atlantského oceánu. Svůj energetický potenciál však země využívá jen částečně, přestože je asi 91% veškeré elektrické energie vyráběno vodními elektrárnami. Na jihu Brazílie, poblíž vodopádů Iguaçu na řece Paraná, se nachází největší hydroelektrárna na světě, Itaipu - obrovský, nesmírně nákladný a ekologicky problematický společný megaprojekt Brazílie a Paraguaye. Vzhledem k bariéře pobřežního horského pásu část řek nemůže směřovat k pobřeží, a proto protéká vnitrozemím a vlévá se do jiných toků. Členitý povrch také omezuje jejich splavnost - jen necelých 44 tisíc km toků je splavných.
Nejvýznamnější řekou je Amazonka, svou vodnatostí (průměrné průtokové množství vody je 120 000 m3/s), plochou povodí (přes 7 milonů km2) i délkou (6 868 km) největší na světě. Její hlavní tok pramení u jezera Lauricocha v Peru pod názvem Vilcanota; poté, co na území Peru vystřídá další jména (Ucaiali, Urubamba, Marañón), vtéká do Brazílie jako řeka Solimões, která od soutoku s Rio Negro poblíž města Manaus nese název Amazonka. Spodní část toku na území Brazílie je splavná. Průměrná šířka toku je 4 až 5 km, místy dosahuje až 13 km, hloubka se pohybuje od 20 do 120 m. Ústí do Atlantiku rozsáhlou deltou, která se za vysokých vodních stavů rozšiřuje až na 200 km a v níž se nachází množství ostrovů. Amazonka má na 7 000 přítoků, z nichž většina pramení v Kolumbii, Peru a Bolívii; k hlavním patří levostranné Putumayo (Içá), Japurá a Rio Negro a pravostranné Juruá, Purus, Madeira-Mamoré, Tapajós, Xingu a Tocantins.
Jih Brazílie je odvodňován řekou Paraná, která na hranicích s Argentinou a Paraguayí vytváří velkolepé nejvodnatější vodopády světa Iguaçu, dále řekou Paraguay, protékající bažinatými rovinami Pantanalu na jihovýchodě země, a řekou Uruguay. Toky řek Paraguay-Paraná a Urugay se na hranici Argentiny a Uruguaye setkávají a ústí do řeky La Plata.
Nejdůležitější řekou převážně suchého východního vnitrozemí je řeka São Francisco, která jako jediná neopouští území Brazílie a představuje důležitou dopravní spojnici mezi severem a jihem země.
4. Podnebí
Brazílie se téměř celá (93%) nachází v tropickém pásu, její podnebí je tedy z velké části teplé a vlhké. Pro amazonskou oblast, která je kvůli svým klimatickým podmínkám nazývána "zeleným peklem", je charakteristické rovníkové podnebí; vyznačuje se nejvyššími průměrnými ročními teplotami s minimálními výkyvy (26 - 28 °C) a vyčerpávající vlhkostí vzduchu s průměrným ročními srážkami 2 000 mm (1 500 - 3 000 mm ročně). Přímořské tropické klima, s poměrně vysokým ročním průměrem teplot a srážek, najdeme na severním a východním pobřeží. Brazilská vysočina se vyznačuje kontinentálním tropickým podnebím, pro něž je typické střídání období dešťů (od října do března) a období léta (od dubna do září). Nejsušší oblastí země je severovýchodní vnitrozemí, jehož klima se vyznačuje vysokými teplotami a nízkými a nepravidelnými srážkami. Některým částem tohoto regionu hrozí postupná dezertifikace. Vysokohorské tropické klima, s mírnými léty a chladnými zimami, je příznačné pro vysoko položené oblasti jihovýchodu, zatímco jih země má podnebí subtropické.
5. Vegetace a zvířena
Asi 65% území pokrývají lesy. Amazonský prales o rozloze téměř 5 milonů km2 představuje, navzdory své pokračující devastaci, největší souvislý deštný prales na světě; pro svou produkci kyslíku je právem nazýván "plícemi planety". Jeho flóra je nesmírně bohatá, zdaleka ne všechny rostlinné druhy již byly popsány, mj. také kvůli neprostupnosti pralesa. Tropický les se nachází také na východním pobřeží, kde představuje zbytky původního Atlantského lesa, který se kdysi táhl podél celého pobřeží, a dále na jihu země ve sníženině Paraná, kde přechází ve smíšené subtropické lesy s typickou jehličnatou araukárií a podrostem byliny maté. V oblasti tzv. Středního severu (státy Maranhão a Piauí) rostou ekonomicky významné palmové háje (kokosové palmy, palma babaçu nebo vosková palma carnaúba) a podél řek se táhnou galeriové lesy. Centrální část Brazilské vysočiny je pokryta vegetací zvanou cerrado; jsou pro ni typické pokroucené křoviny a stromy s tvrdou kůrou, zadržující vláhu v období sucha, a rozsáhlé plochy travnaté savany, významné pro chov dobytka. Suché vnitrozemí severovýchodu se vyznačuje polopouštní vegetací (tzv. caatinga), pro niž jsou charakteristické rozptýlené zakrslé dřeviny. Na jihu dominují stepní formace travin. V nížinaté oblasti Pantanalu se nacházejí tropické bažiny.
Rovněž fauna brazilských tropických pralesů je neuvěřitelně rozmanitá. Žijí v nich četné druhy opic, hadů (nejmohutnější had světa anakonda, prudce jedovatá jararaca, hroznýši aj.), žab, hmyzu a ptáků včetně různých druhů papoušků. V řekách se vyskytuje až 1 500 druhů ryb, mj. obrovská pirarucu, dravé piraně či říční delfíni. Dále tu žijí kajmani, kapybary, lenochodi, tapíři, pásovci, mravenečníci, kočkovité šelmy (jaguár, puma, ocelot, atd.). Mimo centrální amazonské pralesy a oblast Pantanalu, kde lze rovněž nalézt původní zvířenu, bylo však přírodní prostředí těžce postiženo a některé živočišné druhy nenávratně zmizely z povrchu země a řadě dalších hrozí vyhubení.
diki tomu kdo tohle napsal je to moc prima a taky jsi mi moc pomohl/a