14. června 2007 v 18:01
|
Já tam byla a bylo to to nej co sem snad kdy zažila. Když sem se dozvěděla, že tady budou, tak sem si řikala, že by mohlo bejt fajn tam jít, ale jinak sem tomu nevěnovala moc pozornost..ale zhruba za tejden nebo dva, teď už newim, sem se rozhodla, že tam chci jít. Naši mě tam nejdřív nechtěli pustit, ale když se za mě přimluvila sestřenka Veronika, která tam semnou pak i šla, tak mě nakonec pustili (lístky platila taky Verča). Newim ani proč, ale moc sem se tam netěšila, bylo mi to nějak volný (do teď nechápu proč to :)) Když teda nadešel ten osudový den, tak sem si to pořád moc neuvědomovala, Verča se tam moc netěšila, šla tam jak řikala "z donucení a jen kůli mě". Byla to sranda ta cesta tam, přejeli sme to o jednu zastávku, tak sme se museli vracet pěšky (ale bylo nám divný, že všichni vystupujou na českomoravský a křičej, jak se těšej na Linkiny :)) Když sme teda dorazili, chtěli sme jít teda dovnitř. Já sem si v plný víře sebou vzala digitál, že mě třeba i pustěj, samozřejmě, že nepustili :). Daly sme ho teda do ňákýho depositu nebo co, kde sme ho potom taky vyzvedly. Tak pak sme se už konečně dostaly dovnitř. Verča měla hlad a hned si musela koupit tam v bufáči hranolky a colu. Pak sme zjistily, že prodávaj trička s 30stm, ale Verča měla sebou málo peněz, hledaly sme teda bankomat. Já sem tam div nervozitou neskolabovala. No trička se nám nakonec koupit povedlo. Pak už sme si šly sednout na naše místa do sektoru 102, což je kousíček od podia, nevadí mi, že sem nestála hned pod podiem, ptž tam byla děsná tlačenice a taky by se mi těžko dostávalo na autogramiádu, kterou měli 30stm po svym vystoupení. Koncert měl menší zpoždění, měla sem parádní výhled do zákulisí a jakmile sem uviděla ňákýho typana v čepici, začala sem jančit, že vidim Jareda, ale byl to nakonec kytarista tý dementí, švédský předkapely Blindside, kterou tam snad nikdo nečekal. Byla to votrava, každá písnička stejná, ale lidem se líbili asi hodně. Taky podle toho jak se přidávali ke zpěvu a mávali těma svejma packama. Konečně to odehráli a teď když sem zase zahlídla ňákýho dlouhovlasýho chlapíka, už sem si byla jistá, že je to můj milovanej Jaredek, myslela sem, že tam fakt už omdlim, bože to byl zážitek a to sem nevěděla, co mě ještě čeká. Při nastupování na podium pustili zase tu svojí písničku (Carmina Burana) a pak už tam jenom vběhli, hrozně sem křičela, byla sem štěstim bez sebe. Mě se to jejich vystoupení moc líbilo, akorát škoda toho mizernýho zvuku (zvukař si pak asi jenom zbalil švestky, neměl prostě den :)) a taky, že všichni neznali ty jejich skvělý písničky, tak nezpívalo tolik lidí, kolik si asi Jared představoval (ikdyž oči mu zářili i tak), ale zase musim uznat, že při The Kill i From Yesterday zpívalo lidí dost a při ostatních se taky celkem přidávali. Ale pochválim, že se teda Jared dost snažil a potom co při songu The Kill vběhnul mezi lidi (a při přelejzání zpátky hodil hubu, chudáček :)), myslim, že jinak taky dobrá show (tak jasně, že pro mě to bylo jak už sem řikala fakt super, ptž 30stm sou neeej). Tyhle věci, ovšem vod Jaredka už známe, dělá to pořád :). Tak a teď k tomu nej nej nej - Autogramiáda 30stm, newim přesně, ale myslim, že hned jak dohráli, přišla na podium ňáká baba a řekla, že 30 sekund na Mars :) maj autogramiádu a že se osobně každýmu podepíšou, nevěřila sem vlastním uším, letěla sem tam jak zplašená, ale ta tlačenice co tam byla, brrr tam bylo lidí, fakt šílený, no ale pak sme se všichni dočkali. ... Byl tam sice jen Tomo a Jared, ale Jared je stejně nejdůležitější, ikdyž já bych nenadávala kdyby tam byl i Shannon a ňákej tamten co s nima hraje :). Mám podepsaný vobě ruce (který si teď nemeju :) a budu si to obtahovat až to začne mizet :)), trička 30stm a lístky. Verča má zase vod Jareda puntík na pupíku :) .... Co ten Jared tam semnou prováděl..chápete to, já byla jenom 10cm vod něj a povídali sme si, normálně povídali !!! Hele věřte si čemu chcete, ale já vim co sem tam zažila a další lidi co tam byli taky. Já vim píšu teď jako ňáká šílená hysterická fanynka, kterou jak vidim fakt sem, ale nevadí mi to. Voni svoje fanoušky prostě zbožňujou. Vůbec mi neva, že ty věty jakože "I love you", " You are beautiful" a spousta dalších sou prostě jen tak řečený (ikdyž se při tom tak krásně koukal, jako by byl zabouchlej :)), ale de vo to, že ti to řekne a že si tě tam vůbec všimne a když ti při tom ještě "zmáčkne" nos (newim jak to popsat :)), zeptá se na méno a slibuje, že se ještě uvidíme a při tom tě drží za ruku a kouká zpříma do očí a jen tak tě nepustí a to trvá rozhodně víc než minutu a pul, nebo když z výtahu na tebe ukazuje a kouká zase přímo do očí a ještě stihne posílat pusu..je to fakt zážitek, to seš úplně v sedmim nebi a skoro to ani nevnímáš...ale nejhorší je, když se potom zavřou dveře toho výtahu a voni vodfrčej a už je nevidíš. Mám už několik lidí, co tu naši aférku s mym nosem viděli :D. A jinak, pro podpis sem si byla asi 3x. Ten amík co to tam koordinoval, se mě dycky ptal kolikrát sem tam byla (asi se tam nemohlo mockrát, aby se dostalo na všechny) dělala sem, že mu nerozumim, tak mě tam teda zase pustil :) Ještěže pak začali už Linkini tak tam nebylo tolik lidí. Tak potom, co tyhle nádherný chvíle skončily, sem se slzama štěstí na krajíčku šla po boku Veroniky zase zpátky na místa na Linkin Park - hlavní hvězdu večera (jak pro koho teda :)). Nejdřív sem tam jenom tak seděla, asi 10 minut a promítala si to všechno, ale pak se mě taky zmocnila ta boží atmosféra, vylítla sem ze sedačky, kejvala rukama a zpívala písničky co sem znala. Ještě při tom všem sem si stíhala vyměňovat mávací pozdravy s kámoškama, který tam taky byly. Nejvíc sem řvala, když hráli mojí nej a to Faint, ale všechny byly moc skvělý. Linkini měli perfetkní zvuk, bylo to fakt hezký. Tohle celý, celej ten večer bych si určitě ještě zopakovala. Když to nekonec skončilo, napsala sem tátovi, že už deme (von pro nás přijel a čekal na nás). Ještě sme vyzvedly ten foťák jak sem řikala (ale spousta lidí ho tam přepašovalo, já pak taky na ten zpusob, jak na to taky přišla). Jak sme našli naše fáro, hned sem to všechno vyklopila tátovi a pak ještě plni dojmů sme jeli domu. Máma na nás ještě vzhůru čekala a tý sem taky všechno řekla. Verče se to taky moc líbilo, viděla sem jí to na očích, jak při tý autogramiádě, tak při Linkinech. Potom mě už jenom čekala postel, pořád sem na to všechno myslela a jenom už zpokojeně, ale i zároveň smutně (kůli Jardovi no :)) usnula. Druhej den do školy sem vzala na sebe nový hezky podepsaný tríčo a holkám sem taky vyprávěla.
Tendle ten sloh, co ste teď dočetli je pro vás asi jenom vopravdu kec hysterický faninky, ale pro mě vzpomínka na ten nej den 12.6.2007, posvátné toť datum. Vy co litujete toho, že ste tam nešli, běžte rozhodně příště. Hlavně teda na 30stm no. Voni přijedou, určitě, ptž Jared to slíbil, osobně slíbil. See you soon, jak řekl :o* vám všem taky see you soon. Heh cuzz :)
Kdo by chtěl ty moje podepsaný věci vidět (pochybuju, že někdo jo), kdyby mi třeba někdo nevěřil (ale tohle je vlastně celkem uvěřitelný) tak mi napiště na icq 257-292-114 (mail sem dávat nechci, nemám špatný zkušenosti, ale co kdyby náhodou ;)). Ty fotky sou totiž moc velký a nejdou sem dát.
Ty fotky sem nefotila já, ale jedna děvčice..bohužel už newim méno..ptž ani newim odkud sou.. ale jestli sem někdy ty, děvče zavítáš..tak díky za fotky !! Určitě jich sem budu dávat víc..až ňáký seženu :o)
jo tak to ti zavidim. Mě je šíleně smutně a dost mě to štve že sem tam nebyla...